Dievcata rovnako postihnute ako ja...

Dievcata rovnako postihnute ako ja. Prikladam tu par myslienok jednej krasnej duse, ktora ma tiez uchylku ako ja. Ta babenka ma krasne zariadeny domov a na FB vytvorila komunitu" S laskou k puvodnimu". Prosim precitajte si a kuknite jej krasne zariadeny domcek.

S laskou k puvodnimu.

Ještě před pár lety pro mě byl venkovský styl něco jako sci-fi, které napsala moje prababička. Dobře si pamatuju její domeček se smaltovaným lavorem místo umyvadla a pec na dřevo místo běžného sporáku. Když jsme se chtěli umýt, museli jsme do parku k potoku a nabrat vodu do vědra. Šuplíky byly narvané vařečkami, cedníky, hliníkovými naběračkami, hrnce se neschovávaly do šuplat s pojezdy, ale byly poskládané na policích, kamnech či v kredenci a ten byl lemovaný krásnou - paličkovanou krajkou. Do svátečního pokoje - obýváků - se nesmělo, jen o posvícení, ale když se mi podařilo proplížit, mohla jsem si decentně pohoupat veliký kočár po babičce (ten za který se dnes platí zlatem), pochovat pannu s porcelánovou hlavou, okouknout šicí stroj s nádherným litinovým podstavcem a skočit šipku do hromady nastlaných duchen přikrytých krajkovaným přehozem. Bylo to úžasné, ale jako dítě jsem to stěží mohla ocenit.....jen mě to lákalo, protože u prababičky to bylo jiné, než doma - v bytě osmdesátých - devadesátých let. Moje domácnosti v dospělosti byly spíš moderní, teprve s pořízením domu se moje myšlení převrátilo o 360 stupňů. Možná udělala své i doba, ve které žijeme a já jsem - paradoxně na mateřské dovolené - zatoužila potom zpomalit. A když jsem ještě v poloprázdném domě a na staré sedačce přemýšlela nad tím, jaký nábytek pořídím a jak vlastně chci, aby náš domov vypadal - rozhodlo nejen pár obrázků na internetu, ale i touha opustit hranaté tvary, vymýtit lesklé plochy a dnešní moderní interiér vyměnit za ten, který by se trochu podobal domu mojí prababičky, kam jsem roky jezdila na prázdniny a který před nějakou dobou, bohužel i s tím, co bylo uvnitř, srovnali noví majitelé se zemí. Byla a je to velká výzva.....protože zařídit "venkovsky" naši novostavbu a navíc s moderně smýšlejícím manželem za zády není brnkačka? Proto volím zlatou střední cestu a netrvám striktně na ničem. Do všeho, co tvořím vnáším něco svého a mezi typicky venkovské věci vkládám i něco moderního, něco klasického. A asi se mi to daří! Důkazem jsou slova mého dosud moderně smýšlejícího muže: " To je neuvěřitelný...každou chvíli přitáhneš nějaké k****y, sjíždíš bazary a lezeš po půdách. Ale krásně si nám to tady zařídila ženo....? " A abych nezapomněla.... něco malinko o mě? Jmenuji se Jana, magickou hranici 30 let už mám za sebou, čtyřicítku jsem ještě neokusila - a pár let ještě nehodlám? V současné době jsem mamina dvou dětí, ovšem v červenci už budou tři. Když mi to stav dovoluje (což momentálně nedovoluje) po večerech ještě cvičím coby instruktorka ve svých dvou centrech jeden úžasný sport? Původní profesí jsem novinářka, psala jsem od svých 19 let a asi jste si všimli....je to moje vášeň?)) Pracovala jsem pro dva celostátní deníky a posledních pět let své redaktorské éry také pro zpravodajství TV Prima.

Odpovedať na tento príspevok

Táto stránka využíva cookies a iné technológie sledovania na rozlíšenie jednotlivých počítačov, na individuálne nastavenie služieb, analytické a štatistické účely aj na prispôsobenie zobrazenia obsahu a reklamy. Táto stránka môže obsahovať aj cookies tretích strán. Ak budete pokračovať v používaní stránky, predpokladáme, že Vám vyhovuje aktuálne nastavenie, ktoré však môžete kedykoľvek zmeniť. Viac info tu: Ochrana súkromia