včera sme sa aj lúčili a zažívali smútok...vo Vrbičanoch...

https://www.facebook.com/SrdcemProKocky//SrdcemProKocky/posts/794610533940283Rozloučení s milovaným Olinkem

Slyšíte to ticho? To se právě loučí všichni kamarádi z útulku Srdcem pro kočky s milovaným Olinkem: http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/rozloceni_s_milovanym_Olinkem_Osvaldikem_27.12.2014, který nás dnes večer opustil. Jakoby se na chvíli zastavil čas, jen mráz **pe do tváří, hrdlo se svírá, někde hluboko uvnitř je cítit úzkost, pocit hořkosti a nakonec přichází smíření a vlna úlevy. Od rána panoval v útulku zvláštní pocit, vše jakoby bylo na pohled v pořádku, ale uvnitř vyvstaly první vážné obavy o kocourka Olinka. Dokonce jsme tuto poznámku chtěli zapsat na web - naše již známe sousloví "vyslovujeme vážné obavy" - jak šíleně zvláštní a jak pravdivé zároveň. V původní lokalitě byl kocourek pojmenován Marcelou motorkářkou Osvaldík, jenže my už jsme Osvaldíka v útulku měli, letos odešel za duhový most, a proto jsme zvolili útulkové jméno Olinek.

Po celou dobu, co u nás Olinek byl, jsme netušili, na kterou stranu se případ nakloní. Bude líp, či bude hůř? Kocourek měl špatné ledvinové hodnoty, jenže zkrátka byl také poraněný na zádíčkách, zánětlivý a navíc začaly kocourka terorizovat i škrkavky, kterým se v oslabeném organizmu daří mnohem lépe. To vše se samozřejmě mohlo podepsat na Olinkově stavu a tím pádem i funkci ledvin. Mnohdy zvýšené či vysoké hodnoty souvisí právě s probíhajícím vážným zdravotním stavem, časem se mohou hodnoty upravit, jenže také nemusí. Vzpomeňte na Černíka, málem umřel, jak nemohl dýchat a dnes dýchá úplně normálně.

Ráno jsem kocourka vyčesálala, vypadalo to, že je spokojený, jen myšlenky nevě*ily nic dobrého. Signál byl tak silný, že jsem měla potřebu zavolat Marcele motorkářce s upozorněním, že netušíme, jak se bude situace vyvíjet dál, i když vypadal Olinek stále normálně. Vždyť to byla právě Marcela, která kocourka v původní lokalitě krmila. Intuice a myšlenky mají v podstatě tak hluboký význam, že až posléze pochopíte souvislosti.

Nikdy nezapomeneme na Marcelu motorkářku, která Osvaldíka Olinka krmeného v původní lokalitě přivezla do útulku, protože byl pohublý a nezdál se ji. Maruška byla toho dne v útulku a odhalila, že pod krustou na zádíčkách se skrývá absces na první pohled neviditelný, pod krustou však obrovský. Marcela se domnívala, že si Osvaldíka Olinka opět toho dne odveze, ale nebylo tomu tak, kocourek zůstal v útulku Srdcem pro kočky na hospitalizaci. Osvaldík Olinek měl odejít po léčbě k Marcele do nového domova, ale nakonec musel odejít za duhový most. Život si vše řídí sám a my s tím zkrátka nemůžeme nic udělat. Můžeme pomoci, můžeme léčit nemocné, ale tomu komu už pomoci není, nemáme možnost dát život.

Musím říct, že Olinek v nás zanechal další hlubokou stopu, tak jako všichni jeho kočičí kamarádi, kteří pro různá poranění a nezvratný zdravotní stav museli odejít za Duhový most. Olinek byl mimořádný bojovník, byl velmi klidný a vyrovnaný, vůbec mu nevadilo, že je v kleci, zkrátka odpočíval, papal a odpočíval a papal a tak pořád dokola. Po celou dobu kocourkovi neklesla hlavička k předním tlapičkám, což se stává u kočiček, když přichází poslední loučení.

Mnohokrát denně kontrolujeme marůdky a stejně tak tomu bylo také u Olinka. Vyměnit pleny, zkontrolovat, zda je vše v pořádku a utíkat k dalšímu marodovi. V momentě, kdy jsme se rozloučili s poslední dnešní návštěvou, první kroky intuitivně směřovaly k Olinkovi. Seděla jsem u kocourka, hladila jej a říkala jsem si, co bude dál a poprvé jsem zaznamenala, jak začíná být kocourek hubený. Také mám neustále před očima Olinka s dárkem na fotografii, která byla pořízená v rámci Stromu splněných kočičích přání. Tuto fotografii mám před očima od prvního dne, je na ní Olinek zastřený a zalitý sluncem a já si od prvního dne říkám "ta fotografie má zkrátka velký význam". Pro někoho detail a efekt, pro mne však jakási předtucha.

Po půl hodince od výše zmíněné poslední kontroly Olinka, byl Olinek opět zkontrolován. To už se ale Olinek zásadně zhoršil, ležel na boku a ztěžka dýchal, volali jsme na kliniku. Po patnácti minutách se kocourek nepatrně zlepšil, ale poté se opět vážná situace opakovala, pohled do očí kocourka Olinka byl jiný a napovídal tomu, co brzy přijde. Bylo nám naprosto jasné, že přichází neodvratné loučení, a tak jsme vyrazili na cestu.

Osvaldíku Olinku, vzpomínáme na tebe s úctou a láskou a děkujeme za to, že jsme měli možnost o tebe pečovat... a další bublinka vystoupala nad útulek Srdcem pro kočky, aby střežila kroky svých kočičích kamarádů...

Všichni tví nejbližší

?

Odpovedať na tento komentár

?

Odpovedať na tento komentár

Je mi to velmi velmi luto spinkaj sladko Olinecko a stastnu cestu za duhovy most cmuk

Odpovedať na tento komentár

? ((((❤️

Odpovedať na tento komentár

chudiatko maličké

Odpovedať na tento komentár

a co sa stalo???museli ho uspat?

Odpovedať na tento komentár

❤️ milacik...

Odpovedať na tento komentár

taketo spravy ma velmi...bolia... je mi to luto...?

Odpovedať na tento komentár

Odpovedať na tento príspevok

Táto stránka využíva cookies a iné technológie sledovania na rozlíšenie jednotlivých počítačov, na individuálne nastavenie služieb, analytické a štatistické účely aj na prispôsobenie zobrazenia obsahu a reklamy. Táto stránka môže obsahovať aj cookies tretích strán. Ak budete pokračovať v používaní stránky, predpokladáme, že Vám vyhovuje aktuálne nastavenie, ktoré však môžete kedykoľvek zmeniť. Viac info tu: Ochrana súkromia